Státní zámek Český Krumlov, 381 01 Český Krumlov
Tel. 380 711 465 a 380 711 183, e-mail:zamek@ckrumlov.cz
Procházka centrem tohoto jihočeského města je krásným zážitkem. Gotické a renesanční
domy, velká renesanční radnice na svažujícím se náměstí, na které navazují úzké a křivolaké
uličky, důstojné kláštery a kostely se do současnosti zachovaly bez rušivých přestaveb a
ve svém úhrnu představují skvost světového významu. Středu města vévodí svou polohou a
velikostí chrám sv. Víta, cenná stavba české gotiky.
Původní hrad založili před polovinou 13. století páni z Krumlova. Později vystavěl
Petr z Rožmberka nový, tzv. Horní hrad. Během čtyřicetileté vlády Viléma z Rožmberka
(+ 1592) probíhají dalekosáhlé stavební úpravy a podle plánů Baltazare Maggiho jsou novými
stavbami oba hrady propojeny. Zámecké interiéry ještě doznaly v dalších dvou staletích řadu změn,
ale krásné renesanční pokoje Viléma z Rožmberka ponechali další majitelé Krumlova v původním
stavu.V době baroka obohatily celý areál nově přistavěné budovy, například mincovna a zámecké divadlo.
Krumlovský zámek je v Čechách druhý největší po Pražském hradě a dodnes vypovídá velmi názorně o své
bohaté historii. Setkáváme se v něm s doklady stavebního mistrovství i uměleckými díly z doby pánů z Rožmberka,
vládnoucích odtud velké části jižních Čech v letech 1302 až 1600. Památku na svůj rod zde zanechali
rovněž vévodové z Eggenbergu. V roce 1719 je vystřídali knížata ze Schwarzenbergu, kteří vlastnili zámek
po deset generací, až do roku 1947. Rovněž i jim vděčí Český Krumlov za svůj rozvoj a také za to, že zachovali
pro příští generace množství exponátů, které se běžně používaly a v době svého vzniku většinou neměly mimořádnou
hodnotu. V pozdějších staletích se však staly jedinečnými svědky své doby.
Stručný popis procházky zámeckým areálem
Hrad a zámek v Českém Krumlově je přístupný z více směrů, pro jednoduchost jsem vybral nejběžnější
trasu od Červené brány na první nádvoří. Při stoupání směrem k věži míjí příchozí bývalou solnici, na
opačné straně vlevo jsou budovy bývalých koníren. To již návštěvník přijde k mostu přes hradní příkop.
V prostoru pod mostem okázale ignorují veškerou pozornost zvědavců dva až tři medvědi.
Průchodem se poté dojde na nádvoří, náležícímu k tzv. Dolnímu hradu. Horní konec nádvoří
uzavírá tzv. Máselnice, vedle ní vpravo je podlouhlá budova tzv. Nového purkrabství. (Obojí vidíme na
levém snímku. Na pravém obrázku - s věží - je totéž nádvoří od Máselnice.) Pěkná budova blízko
věže je bývalou mincovnou knížat z Eggenbergu, nyní upravenou pro různé výstavy. Pokud vystoupíme na věž,
uděláme dobře. Cesta po schodech nahoru není tak obtížná, jak se zdola jeví a z ochozu se nám naskytne
velmi pěkný pohled na město.
Na purkrabství navazuje tzv. Máselnice, kolem které se projde průchodem do již těsnějšího
nádvoří horního hradu. Jeho fasády zdobí renesanční malby, které vytvořil kolem roku 1575
Gabriel de Blonde. Ukazují alegorické a mytologické výjevy a osobnosti z řeckých a římských dějin.
Z tohoto nádvoří se vydávají návštěvníci na některou z prohlídkových tras zámeckých interiérů,
které patří k nejhonosnějším v Čechách. Protože má jen malý smysl popisovat slovy krásu, kterou
oči nevidí, alespoň velmi stručně popíšu interiéry na obrázcích. Všechny patří k prohlídkové trase
číslo jedna.
Zámecká kaple sv. Jiří je poprvé zmiňována již roku 1334, dnešní rokokovou podobu
interiéru vytvořil v letech 1750 - 1753 štukatér Matyas André. Obraz na oltáři je dílem Ch. L. Philippota,
plastiku sv. Jiří (na koni) zhotovil J. A. Zinner. Při prohlídce o něco dále obdivují návštěvníci tzv. Zlatý
eggenberský vůz, který nechal zhotovit Jan Antonín Eggenberg v Římě roku 1638. Kníže v něm urazil
poslední část cesty vedoucí ulicemi a náměstími v Římě k papeži Urbanovi VIII. Papež však nepřijal
knížete tak vstřícně, jak by se na vyslance císaře Ferdinanda III. slušelo a další Habsburkové na trůně,
třebaže ctící papežovu autoritu, již podobně okázalé poselství k papežům nevypravovali.
Vrcholně barokní Baldachýnový salon získal název podle pohovky s baldachýnem. Tento prostor byl
určen především k neformálním návštěvám a společenské konverzaci. Prostor osvětlují zrcadla benátského
typu, jsou zde textilní tapety a orientální doplňky. Toto vše vytváří dojem slavnostní atmosféry, což zde bylo
nepochybně žádoucí a barokními mistry dobře vymyšlené. Prohlídku na této trase ukončuje Maškarní sál,
vynikající ukázka mistrovství architekta A. Altomonteho a především malíře Josefa Lederera, který stěny
pokryl krásnými malbami. Na nich se baví i trochu předvádí aristokratická společnost, jsou zde scény ze
soudobých italských a francouzských komedií s jejich charakteristickými postavami. A to již jsme na konci
první prohlídkové trasy. Na té druhé bychom si prohlédli renesanční interiéry a poté například prostory,
které obývali Schwarzenbergové, ale té se zde blížeji věnovat nebudeme.
Naše kroky zamíří k poněkud níže postavenému nádvoří, ozdobeném rovněž renesančními malbami. Z něj
se dalším průchodem dostaneme na tzv. Plášťový most. Jeho výška a provedení na třech patrech mohutných
pilířů v nás zanechá silný dojem, stejně jako malebný pohled řeku Vltavu, obtékající centrum města, na které
se snad nelze dosyta vynadívat.
Kroky návštěvníka pak mohou směřovat do zámecké zahrady. Je to procházka do kopce, ale vyplatí se.
Zahrada zde existovala již za Viléma z Rožmberka (+1592), předchůdcem té dnešní byla asi o století mladší
zahrada knížete Jana Kristiána z Eggenbergu. Dnešní podoba zahrady vznikala za Schwarzenbergů, především
úpravami terénu v období kolem roku 1750. Dominantou zahrady je kaskádová fontána s postavami vodních
božstev, dokončená roku 1765.
Od fontány se vydáme do zbývající části zahradního prostoru, kde nikdo
nepřehlédne letohrádek Belárii, krásnou stavbu z let 1706- 1708, upravenou roku 1754. Před ní je otáčivé
hlediště, ze kterého diváci v letních večerech sledují divadelní představení. Hraje se při umělém osvětlení,
které ještě umocňuje půvab přilehlého okolí. My se ze zahrady po krátkém odpočinku nebo procházce kolem
zdejšího rybníčku vydáme opět dolů, tentokráte na prohlídku města.
Pokud je nám štěstěna nakloněna (nebo si to dříve objednáme), můžeme
se ještě předtím podívat do zámeckého barokního divadla. Superlativů na jeho unikátní dochovanou
barokní scénu jsme slyšeli nejméně několik již při cestě do Českého Krumlova. Kompletně zachovaný
barokní divadelní fond s jevištní technikou, kulisami a dokonce i s bohatou archivní dokumentací barokního
repertoáru je od tohoto místa nejblíže ve švédském Stockholmu. Tamní prostředí však nemá podmanivost
města na jihu Čech s jeho renesanční a barokní podobou, pozdějšími zásahy téměř nenarušenou.
Není proto divu, že se znovu rádi podíváme na město z míst pod zámeckou zahradou a všimneme si také
horních pater tzv. Plášťového mostu, kudy se chodívalo ze zámku do divadla.
V létě sledujeme umění nebo karamboly vodáků na jezu v řece Vltavě pod Plášťovým mostem a pak již jdeme posedět
do některé z malých zahradních restaurací. Přesněji řečeno: vy tam můžete posedět. Já jsem byl v Českém
Krumlově spíše služebně a s fotoaparátem. Protože se tam dá fotit snad úplně všechno, nikam jsem si nesedl
a z města odjížděl s hlavou v oblacích a současně vyždímaný jako citrón. Miroslav Trčka
Státní zámek Český Krumlov, 381 01 Český Krumlov 
