Dějiny rodu Schwarzenbergů
Schwarzenberský rod pochází z Německa (Frankischer Kreis), nejstarší zmínky o jeho
členech jsou z druhé poloviny 12. století. Nejvýznamnějším představitelem rodu ve
středověku byl Erkinger ze Seinsheimu (+1437), který koupil panství a hrad Schwarzenberg
a začal se psát "ze Schwarzenbergu". Za podporu úsilí krále Zikmunda potlačit husitské
hnutí v Čechách dostal v této tehdy rozbouřené zemi do zástavy několik hradů a měst a
roku 1429 byl povýšen do stavu svobodných pánů.
Erkinger se zúčastnil dvou válečných tažení proti husitům, která však skončila
těžkými porážkami v bitvách u Tachova (1427) a Domažlic (1431). Erkingerovými syny se rod
rozdělil na větev hohenlandsberskou a stefansberskou. Nejvýznamnějšími členy první uvedené
větve byli Jan Silný (+1528), jeho vnuk Jan Mladší (+1588) a Jiří Ludvík (+1646).Tito šlechtici
se osvědčili jako vojenští velitelé i státníci. Jiří Ludvík projevil i v soukromém životě.
Oženil se s Annou Neumannovou, pětinásobnou vdovou, majitelkou panství Murau ve Štýrsku.
Tento majetek později zdědil Jan Adolf I.a Schwarzenbergové jej vlastní dodnes.
Z druhé rodové linie - stefansberské - zaslouží pozornost především vojevůdce Adolf
(+ 1600), která na jaře 1598 dobyl Turky obsazenou pevnost Raab (dnešní Györ v Maďarsku).
Císař Rudolf II. Adolfa roku 1599 povýšil na hraběte a rozmnožil mu erb o symbol havrana
vyklovávající oko na hlavě Turka. Adolfův syn Adam (+1641) se rovněž věnoval vojenství a
diplomacii, nikoli však v habsburských službách (jako většina Schwarzenbergů), ale u
braniborského kurfiřta.
V druhé polovině 17. století zaznamenal schwarzenberský rod nebývalý mocenský vzestup, o
nějž se zasloužil druhorozený Adamův syn Jan Adolf I. (1615-1683). Jan Adolf studoval v
Paříži a v mládí hodně cestoval. Jeho skvělá diplomatická kariéra začala r. 1645 u císařova
bratra Leopolda Viléma a po jeho smrti pokračovala u samotného císaře Leopolda I. Roku 1654
Jan Adolf dostal do zástavního držení tři panství v Čechách a právo trvale se v této zemi
usadit. Prvním majetkem, který Jan Adolf v Čechách získal do vlastnictví dědičného, bylo
panství třeboňské (1660). Následující rok k němu přikoupil panství hlubocké. Jan Adolf I.
za ně zaplatil 385 tisíc zlatých, tato suma odpovídala zhruba 190 tisícům tolarů. Roku 1670
císař jmenoval Jana Adolfa prezidentem říšské dvorní rady a téhož roku ho povýšil do knížecího
stavu. Až do doby Marie Terezie dědili knížecí titul jen prvorození synové, všichni ostatní
zůstávali hrabaty.
(Obrázky mincí jsem překopíroval z knihy "Anton Tannich - Schwarzenbergisches Jahrbuch
1938". M. Trčka)
Adolfův syn, kníže Ferdinand rozmnožoval rodový majetek četnými nákupy a po jeho manželce Marii
Anně ze Sulzu zdědili Schwarzenbergové rozsáhlý majetek v Německu. Ještě mnohem větší majetek
získal Ferdinandův syn Adam František, který roku 1719 zdědil po své tetě Marii Arnoštce z
Eggenbergu, rozené ze Schwarzenbergu, bohaté vévodství krumlovské, k němuž náležely ještě panství
Netolice, Volary, Vimperk,Orlík, Zvíkov a Chýnov. Od té doby měli Schwarzenbergové rozhodující
část majetku v jižních Čechách a to vedlo k výraznému zvýšení jejich zájmu o tuto oblast.
Hospodaření na majetku takového rozsahu v žádném případě nešlo řídit "od stolu" a Adam František
si dobře uvědomoval, že přenechat řízení hospodářských záležitostí někomu jinému by nebylo
prozíravé. Přičteme-li k tomu ještě vysoké funkce u císařského dvora ve Vídni, které kníže zastával,
je jisté, že volným časem příliš neoplýval. Rozptýlení nacházel především při tehdy oblíbené
kratochvíli panstva - štvanicích a honech, které současně byly společenskými událostmi, na kterých
nebylo vhodné chybět. Hon na jeleny u Brandýsa nad Labem se stal Adamu Františkovi osudným. Byl na
něm smrtelně postřelen císařem Karlem VI.
V období baroka pobývali Schwarzenbergové nejčastěji v Českém Krumlově, kterému se velikostí a
důstojností vyrovnalo v celé habsburské říši jen málo sídel ostatních velmožů. Po tragické smrti Adama
Františka spravovala rodový majetek jeho manželka Eleonora Amálie, roz. z Lobkovic, kterou vystřídal
její syn Josef Adam (1722-1782). Brzy nato se oženil s Marií Terezií z Liechtenštejna. Z tohoto svazku
se narodilo devět dětí, ale Josef Adam nemohl plně vychutnávat rodinné štěstí. Po nástupu habsburské
císařovny Marie Terezie (vládla 1740-1780) těžce postihovaly schwarzenberský majetek (ale i celou zemi)
válečné události. V jejich průběhu okupovali Hlubokou řadu měsíců francouzští vojáci a o dva roky
později (1744) zámek nedobrovolně hostil další vojáky - pruské. Ti sice na Hluboké dlouho nepobyli,
zato jejich vyhnání oddíly barona Trencka se neobešlo bez poškození zámku. Po těchto událostech nechal
Josef Adam odstranit celé hlubocké opevnění, aby zámek nebyl použitelný pro vojenské účely.
Války s Pruskem celou zemi vyčerpávaly a pro její obyvatele nastaly těžké časy. Situace se zlepšila až
v poslední čtvrtině století. Syn Josefa Adama Jan Schwarzenberg (1742 - 1789) na rozdíl od svých předků
již nezastával význačnější funkce u císařského dvora. Plně se věnoval správě majetku, započal se stavbou
desítky kilometrů dlouhého vodního kanálu, kterým se později plavilo dříví ze Šumavy přes řeku Grosse
Mühl a Dunaj až do Vídně.
Josef I. Schwarzenberg (1769-1833) tento kanál dokončil. Založením lesnické školy hospodářského ústavu a
celkovou péčí o vzdělanost docílil kníže zvýšení odborné úrovně svých podřízených a položil tak solidní
základy k prosperitě schwarzenberského velkopodnikání. Těchto celkově dobrých výsledků bylo přitom
dosaženo v nepříliš příznivých podmínkách. Napoleonské války přinášely lidské utrpení i těžké hospodářské
ztráty a měnila se tvář Evropy. Roku 1806 zanikla římsko-německá říše, čímž Schwarzenbergové ztratili
suverenitu na německém území.
Roku 1802 odevzdal Josef část majetku - Orlické panství - do trvalého vlastnictví mladšímu bratru Karlovi,
který se tak stal zakladatelem vedlejší rodové větve, tzv. sekundogenitury. Karel zasvětil svůj život
vojenské službě, kde postupoval v hodnostech od poručíka až k maršálovi a v této hodnosti byla jeho
kariéra roku 1813 završena. Karel Schwarzenberg velel rakousko-rusko-pruské armádě, která v bitvě u
Lipska zvítězila nad armádou Napoleona. S francouzským císařem nepřímo souvisela tragická smrt Josefovy
manželky Paulíny, rozené z Arenbergu. Tato vzdělaná, uměnímilovná žena, matka devíti dětí, zahynula při
požáru na plese v Paříži roku 1810. Ples se konal na zahradě rakouského velvyslanectví na počest
Napoleonova sňatku s Marií Luisou Habsburskou.
Synové Josefa a Paulíny zaujali v rakouském císařství významná postavení. Prvorozený Jan Adolf II.
(1799-1888) jako zvláštní vyslanec navštívil mimo jiné korunovace krále Karla X. ve Francii (1825) i
královny Viktorie v Anglii (1838). Jeho bratr Felix působil jako rakouský vojenský přidělenec a
diplomat v Petrohradě, Paříži a Berlíně. Po revolučních událostech roku 1848 se stal rakouským
ministerským předsedou. Nejmladší Bedřich se stal již ve svých 26 letech arcibiskupem v Salzburgu,
v roce 1842 kardinálem a po roce 1850 působil dlouhá léta jako arcibiskup pražský.
Představitel rodu, Jan Adolf II. Se roku 1830 oženil s Eleonorou z Liechtenštejna (1812 - 1873) a o
tři roky později převzal vládu na rodovém majetku. Byl na ní dobře připraven, což prokázal při řešení
složitých poměrů, které nastaly po zrušení poddanství roku 1848, které se v případě Schwarzenbergů
týkalo téměř čtvrt milionu lidí. Kníže přitom přišel o dvě třetiny své půdy. Schwarzenbergové poté
soustředili rostlinnou a živočišnou výrobu do nově vytvářených velkostatků, čímž byly dány předpoklady
k modernizaci zemědělství. Hospodářskou problematikou se Jan Adolf intenzivně zabýval a dosáhl řady
pozoruhodných výsledků. Celkově příznivý ekonomický stav umožnil již od posledních desetiletí 19.
století nadprůměrně dobré sociální zabezpečení pracovníků "na knížecím". Kněžna Eleonora se zapsala
především do dějin Hluboké. Byla iniciátorkou přestavby zámku a má i značný podíl na její úspěšné
realizaci.
Jana Adolfa vystřídal Adolf Josef (1832 až 1914). Jeho doba přinášela mnoho nového, ale přesto byla
poměrně klidná oproti období následujícímu. Jan Nepomuk (1860 - 1938) převzal rodový majetek v roce,
kdy se rozhořel první světový válečný konflikt a osud tomu chtěl, aby jej předával v předvečer
dalšího válečného střetnutí. Kromě toho byla pro Jana Nepomuka nepříznivá léta po roce 1920, kdy
probíhaly v Československé republice pozemkové reformy. Schwarzenberské primogenituře bylo zcela
vyvlastněno šest velkostatků a většina zbývajících byla zmenšena. Naštěstí byli Schwarzenbergové
dobrými hospodáři a dokázali překonat mnohá složitá období.
Představitelem poslední - desáté - generace knížecích majitelů Hluboké se v roce 1938 stal JUDr.
Adolf Schwarzenberg (1890-1950), který brzy poté musel pro své politické smýšlení emigrovat, což
stihl těsně před fašistickou okupací Čech. Po válce se vrátil ze zámoří do Evropy, ale Československo
již nikdy nenavštívil. Německá tajná policie samozřejmě Adolfův majetek zabavila. Současně s koncem
války byla na něj v osvobozeném Československu uvalena národní správa. Tím bylo znemožněno zcizování
kulturních památek, ale současně se tak řešení osudů schwarzenberského majetku dostalo do kompetence
československého parlamentu, ve kterém měli nejpočetnější zastoupení komunisté. Rozpoutal se "boj o
čtyři miliardy", odhadované ceny majetku hlubocko - krumlovské větve Schwarzenbergů. Výsledkem
složitých jednání byl zákon z července roku 1947, podle kterého tento majetek přešel do vlastnictví
země České a později byl zestátněn.
Druhá světová válka a léta po ní byly těžkým obdobím i pro Karla Schwarzenberga (1911-1986),
představitele orlické rodové větve. Na jeho majetek uvalili fašisté roce 1942 tzv. nucenou správu,
která trvala do konce války. Poté převzal Karel majetek zpět, ale pozemkové reformy roku 1947 jej
připravily o většinu obdělávané půdy. V roce následujícím zabrali knížecí nemovitosti komunisté a
Karel s rodinou odešel v prosinci 1948 do zahraničí. Významnou změnu přinesl rok 1962. Adolfovi
následovníci ing. Josef Schwarzenberg (1900-1979) a JUDr. Jindřich Schwarzenberg (1903-1965) neměli
mužského potomka a proto Jindřich adoptoval Karla Schwarzenberga (nar. 1937) z druhé rodové větve.
Budoucí představitel schwarzenberského rodu se stal dědicem paláce ve Vídni, velkostatků Schwarzenberg
v Bavorsku a Murau v Rakousku a dalšího majetku primogenitury. V prvních letech po "sametové revoluci"
z listopadu 1989 pomáhal nové vládě a především prezidentu Václavu Havlovi navazovat diplomatické
kontakty s nejvýznamnějšími státníky Evropy. V roce 1992 byly Schwarzenbergům vráceny zámek Orlík,
zámeček v Čimelicích a několik méně významných nemovitostí v Praze i jinde. Pan Karel Schwarzenberg
je rozvedený, má dva syny a dceru.
Miroslav Trčka
