Jindřichův Hradec
Státní zámek Jindřichův Hradec, 337 01 Jindřichův Hradec
Tel. 384 321 279
Původní hrad založil Jindřich z rodu Vítkovců na počátku 13. století. Vlivný renesanční
velmož Jáchym z Hradce započal v polovině 16. století s přestavbami méně významných budov
starého hradu a po víceleté přestávce pokračuje stavební ruch i za Jáchymova syna Adama II.
z Hradce, kdy celý areál získává vrcholně renesanční podobu. Svou velikostí a nádherou
zastínilo sousední budovy na hlavním nádvoří tzv. Nové stavení Adamovo, projektované
A. Ericerem, které dokončil roku 1587 Baltazare Maggi, podle jehož plánů vznikly další
stavby v zámeckém areálu. Nejvýznamnější z nich je tzv. Rondel s velkolepou vznosnou
klenbou a zlacenou reliéfní dekorací interiéru. Nádvoří uzavřely tzv. Velké arkády a v
protějším rohu architektonicky odlišné Malé arkády.
Současně se zámkem se rychlým tempem rozvíjelo i město a na počátku 17. století se počtem
domů řadilo v království hned na druhé místo za Prahu. Ještě dnes tuto slavnou minulost
prozrazují krásné štíty renesančních a barokních domů na náměstí a církevní památky, např.
kostel sv. Jana Křtitele s přiléhajícím minoritským klášterem nebo kostel Nanebevzetí
Panny Marie s vysokou přístupnou věží.
Ve Starém paláci hradního a zámeckého areálu se nalézá síň s cennými nástěnnými malbami
z roku 1338 s výjevy svatojiřské legendy. V přízemí Červené věže se dochovala i s částí
původního zařízení pozdně gotická hradní kuchyně. V Adamově stavení se prochází interiéry
s původními renesančními stropy a nástěnnými malbami. Z vybavení zaujme především raně
renesanční dvojdílná skříň s erby Adama I. z Hradce a jeho manželky Anny z Rožmitálu,
velká jídelní souprava Černínů se vzácným souborem habánské majoliky ze 16. a 17. století
a obě rozměrná plátna ve Slavatovské jídelně od Salvatora Rosy a Petra Brandla.
Výsledný dojem z návštěv zámku v Jindřichově Hradci: velmi dobrý.
Vzhledem k tomu, že se jedná o rozsáhlý renesanční areál, je zde výběr z více průvodcovských tras, přičemž
přinejmenším Adamovo stavení a výstup na věž si nenechá ujít asi nikdo. V Černé kuchyni se před staletími
vařila každoročně také slavná kaše (i další jídla) pro chudinu z města a jeho širokého okolí. V zahradním Rondelu zpívala
mimo jiné i Ema Destinnová a v této tradici se pokračuje i dnes. Kolikrát se zde prošla Bílá paní, to již nelze stanovit,
ale máte-li štěstí, pak ji při večerní prohlídce lze někdy spatřit. Bohužel si dodnes podržela ten zvyk,
že zmizí stejně rychle, jako se objeví.
Miroslav Trčka.
