Historie hradu

Historie hradu

Po celá staletí vévodí svou siluetou okolní krajině zdaleka viditelný hrad Kašperk. Jméno tohoto nejvýše položeného královského hradu v Čechách vzniklo českým zkomolením z původního Karlsberg - Karlova Hora. Z výšky 886 m. nad mořem k sobě poutá pozornost mnoha návštěvníků tohoto krásného koutu Šumavy.

Založení hradu velmi úzce souvisí s rýžováním zlata a s rozvojem jeho hlubinné těžby v horním Pootaví. Nedaleké Kašperské Hory - tehdy nazývané Reichenstein, později Bergreichenstein - byly již ve 14. století významným horním městem a ze zdejších dolů plynuly do královské pokladny nemalé zisky.

Císař a král Karel IV. usiloval také o vytvoření důležitého obchodního spojení Čech s okolním světem. Značné úsilí proto v té době věnoval rozvoji a rozšíření tzv. Zlaté stezky, která směřovala nepřístupnými šumavskými hvozdy z jihozápadních Čech do bavorského Pasova.

Jak rostl hospodářský význam zdejšího kraje, rostly i reálné důvody pro jeho bezprostřední ohrožení. Za vlády prvních dvou Lucemburků na českém trůně totiž panovalo trvalé politické napětí se sousedním Bavorskem. Ochrana zdejšího území před případným nepřátelským vpádem se stala nutností. Roku 1356 proto přikázal Karel IV. svému staviteli Vítovi, řečenému Hedvábný, aby zde postavil pevný strážný hrad. Vlastní stavbu však pravděpodobně vedl Michal Parléř, bratr známějšího Petra Parléře. Staveništěm se stal strmý výběžek Ždánovské hory a základ mohutné stavby byl dokončen již roku 1361, tedy za pouhých pět let.

Jihovýchodním směrem nedaleko od hradu jsou ještě dnes zbytky kamenné stavby zvané Pustý hrádek, která bývala považována za předchůdce hradu již ze 12. nebo ze 13. století. Ve skutečnosti jde o zbytky předsunutého opevnění vlastního hradu.

Po dokončení hrad nespravovala přímo královská komora, ale pronajímala jej takzvaným zástavním držitelům. Těm bylo roku 1361 uděleno i právo nejvyšší soudní pravomoci v Prácheňském kraji, tedy právo pečovat o veřejný pořádek, bezpečnost a stíhat provinilce. Prvním držitelem hradu byl, údajně až do císařovy smrti roku 1378 , přítel Karla IV., pražský arcibiskup a první český kardinál Jan Očko z Vlašimi. V době Očkova držení hradu byla dokončena i Zlatá stezka.

V průběhu dalších let byl hrad ponecháván neustále v zástavě a držitelé se poměrně často střídali. Např. v letech 1411 až 1454 přešel do držení rodu Zmrzlíků ze Svojšína a Orlíka. Otec Petr, královský mincmistr, i jeho stejnojmenný syn patřili mezi přívržence kalicha. Díky jim se Kašperk nikdy nestal terčem pustošivých husitských útoků. Ostatně ani ve své další historii nebyl tento šumavský hrad nikdy dobyt.

Přestože se zástavní držitelé střídali, hrad vyžadoval pravidelnou údržbu. Až ve stejném roce, kdy hrad přebírali Zmrzlíkové ze Svojšína, tedy v roce 1411 nařídil král Václav IV. prostavět na hradě 200 kop, větším dílem nejspíš na jeho náročné údržbě. Když další ze zástavních držitelů hradu, Zdeněk ze Šternberka zorganizoval roku 1465 proti králi Jiřímu z Poděbrad panskou jednotu, byl do tohoto odboje zapojen i Kašperk. Obležen však nebyl, lze tedy předpokládat, že byl udržován v dobrém, odolném stavu.

Problémy s náročnou údržbou hradu však pokračovaly dále a proto čas od čas byl král nucen povolit zástavnímu držiteli proinvestovat nemalou sumu na jeho náročné údržbě. Aby Kašperk nesešel v průběhu dalších let, musel další z významných držitelů hradu, místokancléř a významný stoupenec krále Ferdinanda I. Jiří z Lokšan, vynaložit nezjištěnou finanční částku. Lze předpokládat, že Jiří z Lokšan hrad v skutku udržoval v dobrém stavu, neboť i s rodinou často pobýval na hradě samotném nebo v domě v Kašperských Horách. V roce 1547 za pokusu o odboj českých stavů proti Ferdinandovi nechal Jiří hrad obsadit ke králově potřebě svými lidmi, aby tudy mohlo bez překážek táhnout na pomoc vojsko z Bavor. Ferdinand I. Jiříka odměnil výměnou Kašperka za výnosnější Březnici.

S postupujícími desetiletími však hrad přestal plnit své původní poslání a roku 1584 započala královská komora zdejší panství rozprodávat. Jeho zbytky pronajímala městu Kašperské Hory a v roce 1614 císař a král Matyáš pronajal městu i samotný hrad. V roce 1616 či 1617 hrad, který byl až dosud vždy hradem královským, kašperskohorským prodal.

V té době byl Kašperk již značně sešlý a ani zamýšlené opravy jej nemohly uvést do původního stavu. To jej možná uchránilo před úplným zbořením, které vojenská kancelář císaře a krále Ferdinanda III. v roce 1655 nařídila provést na většině pohraničních hradech v Čechách ze strachu, aby se nestaly útočištěm nepřátel moci habsburské dynastie. Na druhou stranu se však městští zastupitelé necítili povinni o hrad se nadále starat a tak ho s klidem nechali chátrat, neboť pro ně bylo zajímavé pouze panství s hradem spojené. Ferdinandova nařízení využili spíše k přeměně Kašperka na malý veřejný kamenolom.

Nový romantický zájem o hrad jako zříceninu povstal od druhé poloviny 19. století. Roku 1861 městská rada započala aspoň s nejnutnějším zabezpečením hradní zřícenuny. Počátkem 20.století obec dokonce žádala vídeňské ministerstvo kultu a vyučování o subvenci 2500 Korun na rozsáhlejší udržovací práce. Pro vážné pochyby o serióznosti celého projektu však byla tato smělá žádost zamítnuta. Po světové válce se rozpadající zříceninu pokoušela zachránit kašperskohorská městská rada ve spolupráci s místním okrašlovacím spolkem. Po skončení druhé světové války začal hrad opět chátrat.

Teprve od počátku 70. let 20. století začal stát prostřednictvím příslušného památkového ústavu usilovat o záchranu a následné zpřístupnění této středověké památky. Toto úsilí bylo završeno počátkem 90.let, kdy byl hrad zpřístupněn široké veřejnosti. Zhruba ve stejné době však město Kašperské Hory zažádalo o navrácení svého historického majetku a tak od roku 1994 je vlastníkem i provozovatelem Kašperka město Kašperské Hory.