Olomouc
Informační centrum, Horní máměstí - radnice, 772 00 Olomouc
Tel. 585 513 385
Olomouc - páté největší město v České republice ležící v srdci Moravy je právem nazýváno "perlou na
zelené podušce". Toto stotisícové město položené na řece Moravě je tradiční obchodní a dopravní křižovatkou
a vytváří bránu do pohoří Jeseníků. Díky svému historickému významu, starobylé univerzitě, kulturní, vojenské
a církevní moci se město stalo opravdovým centrem regionu po staletí nazývaného Haná.
Město Olomouc vzniklo v 10. století jako středisko světské a církevní moci. Počátkem 11. století byl vystavěn kamenný hrad, v němž se usídlil první moravský údělný kníže Břetislav a jeho nástupci, které posléze vystřídali
moravská markrabata a čeští panovníci. Protějškem této politické moci byla církev, reprezentovaná již od roku
1063 druhým nejstarším biskupským úřadem v českých zemích, v roce 1777 povýšeným na arcibiskupství.
Třinácté století přineslo Olomouci velký kulturní a obchodní rozmach završený privilegiem Jana Lucemburského,
které označilo Olomouc za hlavní město Moravy. V době husitských válek stáli olomoučtí proti Husovu učení.
Bojovné katolictví tak vyústilo v odpor proti Jiřímu z Poděbrad a v bezvýhradnou podporu jeho konkurenta,
uherského krále Matyáše, který se v roce 1469 nechal v Olomouci korunovat za českého krále.
Hospodářský rozkvět města byl přerušen třicetiletou válkou, kdy město bylo na osm let obsazeno Švédy a z
větší části zničeno a obyvatelstvo vyhnáno. Olomouc, dosud hlavní město Moravy, tak ztratila své vůdčí
postavení v zemi a všechny zeměpanské úřady byly přeloženy do Brna. Za tuto ztrátu byla městu poskytnuta
více než pochybná náhrada, když jej císař Ferdinand III. v roce 1655 prohlásil pevnostním městem.
Nové město bylo vystavěno již v barokním slohu. Přeměna města ve vojenskou pevnost, vybudovanou v
polovině 18. století, ochránila pro současnost podobu města, avšak zabránila jeho hospodářskému rozvoji.
Revoluční hnutí roku 1848 zasáhlo výrazně i Olomouc. Pevnostní posádka i celkový ráz města způsobili, že
zde našel útočiště rakouský císařský dvůr. Nastěhoval se sem v říjnu a začátkem prosince předal v
arcibiskupském paláci císař Ferdinand V. moc do rukou Františka Josefa I. K bourání hradeb bylo přikročeno
až v 70. letech 19. století.
Po vzniku Československa získalo ve městě převahu české obyvatelstvo. Toho bylo dosaženo v roce 1919
vytvořením tzv. Velké Olomouce, kdy bylo k dosavadnímu městu připojeno třináct sousedních obcí. Tento
krok umožnil ekonomické a stavební rozšíření města, podstatně se zvýšil průmyslový potenciál, především
v potravinářském a strojírenském odvětví.
Olomouc se zapsala i do kulturních dějin země. Tradice městského a církevního školství našla uplatnění v
založení druhé nejstarší univerzity v českých zemích. Centrum Olomouce obklopené prstencem parků a
středověkých hradeb má po Praze statut druhé nejstarobylejší a největší městské památkové rezervace
v České republice.
Patrné je to na první pohled, kdy každého návštěvníka upoutají nad městem se tyčící věže novogotické
katedrály sv. Václava, barokního chrámu Panny Marie Sněžné, kostela sv. Michala a radnice s orlojem.
Za shlédnutí také stojí tzv. Přemyslovský hrad, postavený v románském stylu, novogotický chrám
sv. Mořice se známými Englerovými varhanami, klášter Hradisko, přestavěný v 17. století do barokní
podoby, či soubor šesti olomouckých barokních kašen.
Čestný sloup Nejsvětější Trojice byl v prosinci 2000 zapsán do seznamu Světového kulturního dědictví
UNESCO. Současná citlivá obnova historického jádra umocňuje genia
loci města a dává vyniknout průčelím paláců, barokním sousoším a romantickým zákoutím uliček.
