Sadská
Městečko leží v polabské nížině, oblasti obývané našimi předky již od nejstarších dob. Opevněný dvorec na kopci
při okraji dnešní Sadské lze proto předpokládat již v době Keltů. Jméno Sadská se v písemných záznamech poprvé
objevuje roku 993 a v té době se již jednalo o důležité místo na zemských cestách.
Zhruba od roku 1100 nastává období nejslavnějších dějin Sadské. Konají se zde sněmy českých knížat a pánů,
při kterých město poskytuje přístřeší nejen knížeti a jeho četným dvořanům, ale i pánům a jejich družinám. V roce
1187 zde sněmovníci z řad šlechty a duchovenstva jednají o soudním řádu a vzniká zde zákoník zemský "Statuta
ducis Ottonis", obsahující základní právní ustanovení. V roce 1118 založil kníže Bořivoj II. v Sadské kapitulu,
která spolu s několika dalšími zabezpečovala chod a rozvoj církevních institucí na území odpovídajícím přibližně
dnešním Čechám a Moravě. Současně kapitula poskytovala vzdělání vybraným chlapcům z panských nebo
bohatších rodin z nichž někteří se pak stali významnými představiteli církve nebo státníky u vládnoucích Přemyslovců.
Své nejvyšší vzdělání však tehdy získávali ve školách v cizině, především v Paříži a Lutychu.
Význam Sadské začal upadat po přeložení královského sídla do blízkých Poděbrad (1262) a přeložením
zdejší kapituly do Prahy (1362). Mezi posledními děkany v Sadské byl Arnošt z Pardubic, od roku 1349 první
pražský arcibiskup.
Nejstarší písemně doloženou stavbou v Sadské byla kaple sv. Klimenta, založená již v 9. století. Ta byla
nahrazena po roce 1118 chrámem zasvěceným sv. Apolináři, na jehož místě dnes stojí stejnojmenný kostel založený
Karlem IV. někdy po roce 1362. Jeho současný celkový vzhled pochází z barokní přestavby, hlavní oltář je dílem
F. M. Katterbauera z roku 1722.
Centru města vévodí velikostí škola (1902), je zde radnice (1843), barokní zvonice (1691) a mariánský sloup
(1748). Stranou městečka, při pražské silnici, stojí kaple Bolestné Panny Marie, ukázka českého radikálního
baroku.
