Vyšší Brod
Cisterciácký klášter Vyšší Brod, 382 73 Vyšší Brod
Tel. 380 746 674
Vyšebrodský klášter je již 750 let duchovním a kulturním centrem jižních Čech. Byl
založen roku 1259 Vokem z Rožmberka a prvních 12 mnichů se svým opatem sem přišlo z
cisterciáckého kláštera Wilheringu u Lince. Celkem sedm století zůstal klášterní život ve
Vyšším Brodě nedotčen. Poprvé byli řeholníci vyhnáni v roce 1941 nacisty a potom byl v
roce 1950 klášter zrušen komunisty. Dnes zde opět žije komunita mnichů, kteří se snaží o
obnovu řeholního života a zanedbaného klášterního komplexu.
Při prohlídce návštěvníci kláštera zavítají nejdříve do vnitřího prostoru kostela, kde si prohlédnou jeho vybavení, především zajímavý oltář. Jeho středu dominuje rozměrný obraz, což by nebylo nijak výjimečné, pozoruhodné je však to, že obraz se v průběhu roku čtyřikrát mění podle církevních svátků. Nejde však o prostou výměnu, která by jistě nebyla při jeho několikametrových velikostech jednoduchá. Nic takového - cisterciáci zhotovili důmyslnou konstrukci s dvěma velkými válci, umístěnými nahoře a dole za oltářem. Na nich je umístěn rozměrný pás látky se čtyřmi malbami z nichž zepředu na oltáři je vidět vždy jen jedna. Výběr obrazů se provádí pootočením válců. Opravdu zajímavé.
Na sousedním menším oltáři je vystavena kopie slavné Vyšebrodské Madony, jedné z nejkrásnějších maleb české pozdní gotiky, pocházející z tzv. krásného období.
Od oltáře návštěvníci přejdou do zadní části kostela a vystoupí nahoru do prostoru, který zespoda zakrývají rozměrné varhany. Jejich zvuk patří k nejlepším v České republice.
Přejdeme do chodby na jejíž obou stranách jsou umístěny police se starými knihami a projdeme tudy do dvou místností, kde jsou vystaveny umělecké sbírky vyšebrodského kláštera. Nejvýznamnější z nich je nepochybně tzv. Závišův kříž, který je sice v klášteře, ale ukryt na neznámém místě kdesi v trezoru. Zde vidíme alespoň jeho podobu a to ze všech čtyř stran, což postačuje. Jistě pochopíme, že třetí nejvýznamnější umělecký předmět v České republice (po korunovačních klenotech a relikviáři svatého Maura) nemůže být vystaven bez velmi přísných a nákladných bezpečnostních opatření. Závišův kříž pochází téměř jistě z byzantské říše a již v raném středověku se jednalo o drahocenou věc zhotovenou pro příslušníka nejvyšší společenské vrstvy. Do čech se tento předmět dostal nejspíše již ve 13. století, pravděpodobně z uherského královského pokladu. Je poněkud nepatřičné, že vedle Závišova kříže ostatní vystavená díla, která by jinde patřila ke chloubám sbírky, zde působí celkem nenápadně, třebaže se jedná nezřídka o mistrovká díla předních - převážně barokních - evropských malířů a v menší míře i sochařů.
Z uvedeného sálu (na klášter v poněkud nezvyklé empírové podobě) se přechází do tzv. filozofického sálu, jehož strop zdobí freska znázorňující Šalamounův soud. Tento moudrý král měl rozhodnout, které ze dvou hádajících se matek patří malé dítě. Nešlo to odhadnout a tak naznačil ozbrojenci, aby dítě rozpůlil mečem podélně na dvě stejné části. To jedna z žen nevydržela a dítěte se rychle vzdala, čímž však v té vypjaté chvíli vlastně prokázala, že právě ona je ta pravá matka.
V následující rozměrné hlavní knihovně zaujmou zdobené skříně, které vyřezal v průběhu 18. století jeden jediný mistr z řad vyšebrodských mnichů. Rovněž zde vidíme na stropě rozměrnou fresku, tentokrát s námětem "Dvanáctiletý Kristus hovoří v jeruzalémském chrámu s židovskými učenci." Asi není překvapivé, že již tak mladý Kristus dokázal "dostat do úzkých" ve filozofických záležitostech nejvzdělanější osoby své doby. Ale i pro současníky se najde zajímavý úkol, když mají na fresce najít pět věcí, které v Kristově době ještě neexistovaly. Tu pátou věc, kterou je téměř nepostřehnutelná skleněná tabule v okně chrámu neodhalí z běžných návštěvníků nikdo.
Z knihovny přejdeme do prostoru s vystavenými pozdně středověkými oltáři a sousošími, které vesměs patří k předním dílům své doby. To ovšem ocení spíše odborníci, pro laiky je stejně zajímavý pohled z malého okna do prostoru rajské zahrady, tj. tam, kam nikdo kromě mnichů nesmí.
A to se již blíží konec prohlídky, absolvované v příjemném poklidném tempu. Prohlídka prostor, které se velmi liší od hradních nebo zámeckých interiérů je pro každého návštěvníka zajímavým zpestřením jeho turistické sezóny. Pro mne to platí zcela určitě a již podle nezvykle podrobného popisu asi čtenář tuší, že na mě klášter ve Vyšším Brodě zapůsobil hlubokým dojmem.
Miroslav Trčka
