Neuschwanstein
Bavorsko
Umístění: nedaleko Füssenu, při hranici s Rakouskem.
Neuschwanstein je velkolepý zámek, umístěný na vysokém skalnatém vrchu v bavorských Alpách. Nechal jej vybudovat bavorský
král Ludvík II. U tohoto podivínského vladaře se musíme blížeji zastavit, protože Neuschwanstein
je s ním velmi úzce spjat. Ludvík byl korunován v Mnichově roku 1864, ale již od počátku bylo zřejmé, že o reálné panování nemá zájem.
Pokud mohl, dával přednost divadelním představením a rád se nechal unášet fantastickými představami, ve kterých vystupoval po boku již
dávno zemřelých panovníků. Tyto iluze a vidiny se prolínaly do jeho života ve stále větší míře a na konci života mu zřejmě čas od času
nedovolily přesně rozpoznat fantazie od reality. Ovšem předtím dokázal plně využít možností, které měl jako bavorský král.
Nejznámějším výsledkem jeho představ o životě v jiných dobách, v duchovních rovinách mnohem vyšších než byla pro něj současnost, je zámek
Neuschwanstein. Ten působí stejně rozporuplně jako jeho stavebník. Je sice na romantickém místě, ale také na nepříliš dobře přístupném. Třebaže jde
o zámek úctyhodných rozměrů, působí z větší vzdálenosti málem až jako divadelní kulisa. Přes vnější půvab se jedná o dílo, které
by sotva pochválil některý architekt, protože pro odborníky je tento zámek nepřirozenou směsicí stavebních slohů a to nejen navenek,
ale v míře ještě hojnější i v interiérech. Zámek byl stavěn od roku 1869 a to asi 17 let. Stál přinejmenším dvanáct milionů marek,
což byla obrovská suma, ze které byli královi ministři doslova zoufalí. Aby toho nebylo málo, nechal Ludvík ještě vystavět zámek Linderhof a
později započal rozsáhlou stavbu zámku Herrenchiemsee, umístěnou na jezerním ostrově. Tento zámek nebyl pro svou nákladnost nikdy
dokončen.
A jak dopadl král Ludvík ? Asi již tušíte, že nepříliš dobře, přesto byl panovníkův konec stejně úchvatný, gradovaný a záhadný jako
jeho oblíbené divadelní kusy od Richarda Wagnera. První zatýkání krále se proměnilo ve frašku a uvězněna byla zatýkací delegace. Její členové
si velmi oddechli, když je král propustil. Při druhém dějství, o pouhé dva dny později, byl Ludvík v nočních hodinách v Neuschwansteinu vylákán
ze své místnosti a bavorský psychiatr, doktor Gudden, svému králi na místě oznámil, že jej musí zadržet jako osobu duševně chorou a nechat jej
odvézt na zámek Berg. Tak se také stalo. Král však měl své jasné období, kdy se choval normálně a tak mohl odhadnout, že jej v budoucnosti
čeká asi jen ponížení a samota. Druhý den pobytu v Bergu byly králi povoleny dvě vycházky. Na té dopolední,
doprovázené stráží, se královský pacient choval zcela přirozeně. Na předvečerní procházku se Ludvík s doktorem Guddenem již vydali sami.
Zamířili k blízkému Starnberskému jezeru. Když se stále nevraceli, začali lidé ze zámku oba zmizelé hledat. Za svitu loučí je našli oba utonulé v jezeře.
Byla neděle 13. června 1886. Popsanou tragédii se nepodařilo nikdy jednoznačně vysvětlit.
Miroslav Trčka
